Vzhledem k brzké hodině uzavření recepcí v kempech, které by pro ubytování v okolí Hamburku přicházely v úvahu, přijímá vedení výpravy rozhodnutí dojet až do Kielu a namísto kempu se masňácky ubytovat v hotelu (protože ty mívají recepce otevřené od nevidím do nevidím). Takže první noc přenocujeme na okraji Kielu a aspoň uchováme stany v suchu, vzhledem k dešti, který celou druhou půlku cesty po Německu znepřijemňoval jízdu.

Její centrum je příjemné na procházku i posezení. Široké ulice, relativně nízká zástavba a turistů zhruba o dva řády méně než v centru Prahy (nebo je jich tu taky hodně, ale dokáží tu dobře splynout s davem, skoro stejně jako my). Plníme si první část z úkolu ulovit a dotáhnout domů magnetku ze všech projetých skandinávských zemí, ne to odbýt jako minule, a lehce debužírujeme místní pouliční speciality (třeba echt norský bubble tea z taiwanského obchodu…) Ale úplně nejvíc nejlepší jsou dobroty z tržnice v centru, kde si na talířek můžeme vybrat mix rybích i dalších salátů nebo skvělé plátky z čerstvého tuňáka.

Tohle bylo ňam ňam

Jinak všude v ulicích hromady cyklistů, jak se na placatou zemi sluší. Hromady skútrů, jak jsme je vídali všude po Asii, tady nahrazují ještě větší hromady kol a kolistů. Dokonce tady mají na křižovatkách vlastní semafory.

V podvečer jsme se s Kodaní rozloučili a nabrali kurz na Oeresundský most, který Dánsko nad i pod vodou spojuje suchou nohou (nebo pneumatikou) se Švédskem. Zhruba půlka téhle cesty vede tunelem pod vodou, pak se někde uprostřed moře tunel vynoří nad hladinu a plynule přejde do mostu; taková inženýrsko-geografická zajímavost.

A než jsme z mostu sjeli, už jsme byli v králoství tří korunek. Vzhledem k pokročilé hodině jsme to nasměrovali rovnou na kemp kousek za Malmö. Tady naštěstí recepce nezavírají v osm večer jako v lenivém Neměcku, tak se můžeme i později večer ubytovat v příjemném kempíku přímo na břehu moře, s výhledem na most a na obrysy Dánska na druhé straně průlivu.

Oeresundský mostek

V kempu skandinávsky nepřekvapivě unisex záchody i umývárny, pro našince uvyklému uspořádní v českých kempech trochu nezvyklé (jinak ale velmi dobře vybavené, jak je tady ostatně skoro pravidlem).

Večer procházka po mole vybíhajícím do moře pokochat se západem slunce (tady časově posunutého proti našemu středoevropskému konci slunečního svitu). Místní tvrďáci ještě lezou z mola do moře na koupačku a my se chystáme na první skandinávské stanování.

V kempu se zastavujeme ještě relativně brzy odpoledne, což nám zajistí, jak večer zjistíme, celkem slušné místo na plácku pro stany v jinak poměrně velkém a obsazeném příměstském kempu.

Záchody, sprchy a umývárny tady mají už rozdělené, takže unisex sociálky evidentně nejsou hitem v celém Švédsku. Kuchyně jsou v centrálním baráku se službami hned dvě, ale kupodivu ani tady nenajdeme rychlovarnou konvici. Tak aspoň využijeme některé ze snad osmi dostupných varných desek na uvaření vody ve vlastních hrncích.

Vedle nás si postupně rozbíjejí stany další nocležníci, věština z nich kupodivu jen s kolem. Do řeči se s námi dává Němec odvedle, kterého zaujala naše Tesla. I když prý dělá pro Audi (a sem dorazil evidentně jen na kole), tak si doma pořídil úplně stejnou, jakou máme my. Tak si můžeme aspoň vyměnit pár zkušeností a vzájemně si pochválit výběr.

Odpoledne a podvečer naplnil výlet do centra a do přístavu, pár míst jsme poznávali z našeho minulého skandinávského putování.

Pozdě odpoledne ještě podnikáme první výpravu do centra Osla, a rovnou do Vigelandova parku s hromadou jeho lidských skulptur rozesetých po parku. Už to známe z minula, ale děti aspoň mají nějaký edukativní zážitek.

Po slunečné snídani v trávě máme druhý Oslovský den na centrum města, včetně krásné čtvrti Aker Brygge u přístavu. Moderní architektura a pohodová atmosféra na širokém molu kolem náplavky plné restaurací, stánků s občerstvením a obchodů. Pak na čučku do samotného centra ke královskému paláci a do jeho parků, s procházkou zpátky směr přístav.

Odpoledne pak ještě do další přímořské části s moderní stavbou opery - další z magnetů Osla pro návštěvníky, aspoň podle jejich množství, stoupajících a klesajících po šikmých plocháh opery, které vedou až takřka její na střechu.

Nedaleko od kempu máme na vrcholku kopce skokanský můstek Holmenkollen s přidruženými atrakcemi; večer si na něj udělám zhruba 3kilometrový výšlap z kempu, Soňa o něco později vyjede kopečky k můstku autem. Už samotný můstek svým provedením stojí za vidění, místní soudruzi ho ještě zatraktivnili simulovanými lety na lyžích (nešťastníka přivážou na lano a spustí ho nad dráhou můstku a doskokového prostoru, aby si náležitě vychutnal všechny nepříjemné pocity skokana, i když bez lyží na nohou).

A hlavně je odtud nádherný výhled na Oslo…

I takhle může vypadat kempová kuchyňka

Hned vedle kempu máme malou plážku s přístupem do moře přes písek nebo z vybetonovaných mol, dokonce se skokanskou věží. Po úvodní koupačce si děti musí vyzkoušet i skoky do vody; oba z 3metrové plošiny, Vítek po chvíli příprav a odhodlávání se dává nakonec skok i z 5 metrů.

Vizuální bonus navíc je elegantní nasvícení celé věže v nočních hodinách.

Po další snídani na trávě u stanů (je to přece jen kempově stylovější než ve vymazlené kuchyňce) jedeme na rekognoskaci Kristiansandu. I tady mají krásnou přímořskou část, dokonce s písečnou pláží jménem Bystranda, kterou v pozadí lemují rezidenční domy s elegantní architekturou.

Promenáda končí v přístavní části s ještě zachovalým a funkčním rybím trhem a bývalými manufakturami, předělanými na restaurace, kavárny nebo umělecké prostory. Je to tady příjemné posezení u úzkých průplavů a kanálů, po kterých proplouvají motorové čluny i kajaky.

Z přístavu nasměrujeme kroky už do centra města s radnicí a katedrálou a pak dále do staré čtvrti Posebyen, kde původní výstavba severských dřevěných domků zhusta slouží nejen k bydlení, ale i jako malé kavárenské nebo umělecké prostory.

Do jednoho takového zaplujeme a v jeho klidné vnitřní dvorkové části si vychutnáme celkem dobré kafe (na to, že ho tady čepují z termosky; ale nejde o klasickou komerční kavárnu, spíše malou prodejničku uměleckých a charitativních artefaktů, kombinovanou právě s nabídkou kávy a jednoduchých pochutin). Ke kafi nám nabídnou i palačinku se skvělou marmeládou.

Po dokončnení kolečka širším centrem Kristiansandu nastavujeme v autě navigaci na Stavanger a už během cesty hledáme místo ke složení hlav a stanů na další den nebo dny.

Stavanger je jinak častým výchozím (výjezdním) místem pro výpravy na Preikestolen (Kazatelnu) - óbrvysoký placatý útes, čnící nad vodami Lysefjordu, a jinak tady dle průvodců údajně nejnavštěvovanější pěší turistická trasa Norska. A to byl i náš důvod zakotvení ve Sandnes u Stavangeru. Na druhý den ráno jsme nazuli pevné boty, pobrali něco jídla a vody a vydali se na zhruba hodinovou cestu autem do “base campu” pod Preikestolenem.

Cestou jsme si projeli asi nejdelší tunel na naší letošní výpravě - přes 14 km dlouhou ďouru vedoucí pod městem i pod mořem, s krásně nasvícenými umělými “jeskyněmi” uprostřed, v každém směru s jinou barvou, asi aby si oko řidičovo trochu odpočinulo od jinak celkem monotónně se míhajících světel v tunelu.

Trasa na převis tady nemusí být ani nijak speciálně značená - nahoru i dolů proudí davy vyhlídkychtivých návštěvníků, tak se tady člověk snad ani nemůže ztratit. I když \240to kilometrově není super dlouhá trasa, je celkem členitá - jakože hodně nahoru/dolů, chvíli po kamenité cestě, malinký kousek po dřevěných chodnících a pak strmě vzhůru nebo dolů po velkých kamenech; celkem to dělá na trase na útes nějakých 500 metrů převýšení. Ale zase nabízí v druhé půlce krásné výhledy - ať už na horská jezírka, kolem kterých se prochází, nebo z dálky na klikatící se Lysefjord.

Pohled na placatý útes Preikestolen samotný (nebo spíše z něho) je taky dílo samo o sobě. Jestli je Norsko v někerých ohledech přísné co do příkazů, zákazů nebo doporučení, co (ne)dělat, tak tady se na to celkem vybodli. I když má člověk na kraji útesu pod sebou nějakých 600 m přímo kolmo dolů, nikde žádné zábradlí ani řetěz, jen úplně volný přístup až k hraně převisu. I když se to podle tabule přibité na skále (asi jediný bezpečností prvek tady) nemá, někteří odvážlivci si na kraj útesu i sednou. By mě zajímalo, kolik takových jim tady dolů do fjordu už za ty roky popadalo…

Jinak je to ale pohled natolik výjimečný, že se tady stojí dlouhá fronta na to, udělat si selfíčko na okraji plošiny, s modrozelenými vodami fjordu v hloubi za sebou.

Protože výlet to pro nás byl skoro celodenní, zůstáváme v kempu ještě přes druhou noc a až na další den, se sbalenými stany a dalším vybavením, vyrážíme do samotného Stavangeru.

Ještě před samotným centrem zastavíme u památníků nějaké místní historické šarvátky v podobě tří óbrmečů zapíchnutých do skály. Jako umělecký artefakt je to působivé, ale lidí je kolem toho celkem dost, tak po obejití a pár fotkách pokračujeme do města. Jako u předchozích zastávek, i Stavanger nabídne v centru ulice s upravenými domy a příjemnou atmosférou mixu nejrůznějších obchodů, restaurací a kaváren v nich. Jídlo a pití v Norsku není zrovna z nejlevnějších na zeměkouli, ale ani tady neodoláme možnosti \240otestování místní kávičky a něčeho malého k zakousnutí.

S Amčou pak ještě prolezeme místní muzeum těžby ropy. Pro fandy elektromobility je to možná něco jako rouhání, ale mají to tady zpracované od popisu vzniku ropy až po dramatické líčení nehod na ropných plošinách fakt pěkně. Navíc s popisy a grafy o tom, co a jak chce Norsko dělat v době, kdy ropa nebude, přesněji kdy ji nebude chtít nebo moct dál težit. Aspoň z expozic v muzeu je vidět, že jsou celkem připraveni; třeba i v podobě státního investičního fondu, kam ukládají a zhodnocují už od 90. let finanční přebytky z prodeje ropy a plynu. Ze způsobů jeho správy i průběžného využívání by si nejedna naše vláda mohla vzít inspirativní příklad…

Až do kempu, který je mimo Bergen, ale který zase nabízí krásný výhled na přilehlé jezero a hory tyčící se nad ním. Pro potěchu nejmenších návštěvníků tu provozují i takovou malou minizoo, s králíky a kozami - u dětí to sklidilo celkem úspěch.

Protože máme v cestovatelském programu zhruba den náskok, máme celý další den na klidné prolezení Bergenu, včetně výjezdu na asi nejvyšší z hor, které ho obepínají. Máme štěstí, že po vyjetí ještě chytneme dobrou viditenost na celý Bergen a mořský záliv pod námi, protože během zhruba čtvr hodinky se zatáhne a začne pršet. Nás zachrání dobře vybavená horská restaurace na vrcholu, kde déšť můžeme přečkat a po jeho přejití pak pokračovat zase dolů a v rekognoskaci nejzajímavějších částí Bergenu.

K těm patří určitě přístavní část s rybím trhem, kde si dáme pozdní oběd - třeba i v podobě hamburgeru z velrybího masa - a pak stará obchodní část s ještě původními dřevěnými domy, ve kterých je dneska hafo krámků s nejrůznějšími rukodělnými produkty, suvenýry, minerály, hromadami figurek trolů, oblečením atd. Zbytek odpoledne pak máme na přístav, místní pevnost, širší centrum a jeho okolí.

Poslední den norského pobytu strávíme kvůli očekávanému dešti (a potřebě sbalit za sucha) už v malém motelu uvnitř dalšího z kempů, tak po necelých dvou týdnech zakusíme komfort pevné střechy nad hlavou. Dopoledne pak přejezd do přístavu pro nalodění na trajekt, který nás má odvézt z Bergenu do Hirtshalu, na samém severním okraji Dánska.

Osmnáct hodin plavby využijeme pro zachycení posledních snímků norského pobřeží, nějakou společenskou zábavu v hlavním sále na lodi v podobě Binga a rodinného kvízu (vyhrajeme stejně velké kulové, tak se jim na to příště už vykvákneme) a kupodivu celkem pohodlné přespání na postelích v kajutě.

A ve čtvrtek ráno už jen vylodění v Dánsku a dlouhá (ale v pohodě proběhlá) cesta přes Dánsko, Německo a Česko, která završila naše zhruba 4.500 km dlouhé putování, až do pozdně nočního domova.

Celkově provoz e-auta v dobíjecí infrastrukturou takto vybavené zemi je naprosto bezproblémový. A jak už sami Norové naznačili ve stavangerském ropném muzeu, jsou na dobu poropovou dost dobře připraveni.